Hráč 28. kola Zdeněk Vavrek: Velký Borek je mým nejúspěšnějším působištěm!

09.06.2016 22:58 Karel Vlasák

Ve 28. kole jsme s gratulací k vítězství v anketě spěchali do Velkého Borku. Jeho hráči totiž překonali drobnou dvouzápasovou krizi a vítězstvím 0:3 v Hoříně si pojistili druhé místo v tabulce. K tomu přispěl výborným výkonem i hráč kola Zdeněk Vavrek (35) - tedy hráč, který si v dresu EMĚ Mělník zahrál i ČFL. Jeho nejsilnější fotbalový zážitek má ale úplně jinou podobu...

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Gratuluji k vítězství v anketě. Jak se vám podařilo nasbírat dostatečný počet hlasů, abyste porazil tradičně vítězící hráče Mšena?

Děkuji za gratulaci. Jak se mi to podařilo? To je otázka spíš pro mé známé, kamarády, kolegy z práce a spoluhráče, ať už současné, nebo bývalé. Asi už se nemohli dívat na neustálé vítězení hráčů Mšena (smích). Samotný výkon nebyl až tak oslnivý (hrál jsem prostě jen fotbal, na který mám) a předpokládám, že spousta hlasujících ho ani nevidělo. Možná si uvědomili, že v nominaci jsem poprvé a zřejmě naposledy, tak mi chtěli dopřát tu tzv. „chvilku slávy“ (smích). Každopádně všem, kteří hlasovali, moc děkuji a vážím si toho.

K nominaci vás dovedl zápas v Hoříně. Jak se vám zamlouvá tamní dopolední čas výkopu?

Dopolední čas výkopu mi nedělá problém, naopak, člověk má pak ještě celý den pro sebe a může navštívit ostatní utkání, která se hrají převážně odpoledne.

Pokud se nemýlím, šlo o váš první zápas v jarní části sezóny, ve kterém jste se objevil v základní sestavě. Jak se vám hrálo?

Za A-tým jsem nastoupil na jaře poprvé od začátku vzhledem k četným absencím ostatních spoluhráčů zaviněných především zraněními. Trenér mi „svěřil“ post, který mi naprosto vyhovoval. Hrál jsem mezi středními záložníky a doplňoval jsem útok. Ve spojení se šikovnými spoluhráči, kteří mě moc nehonili, to bylo v pohodě a celkem dobře jsem si zahrál, a jelikož jsme byli v tomto utkání hodně na balónu (bez zbytečného nakopávání), což mi vyhovuje, tak jsem byl naprosto spokojený. Dokonce jsem se i trošku proběhl (smích). Ale je fakt, že musím spoluhráčům poděkovat, protože mi to dost ulehčili předvedenou hrou.

Občas nastupujete i za B-tým Velkého Borku. Mohl byste porovnat úroveň IV. třídy a Okresního přeboru?

Úroveň je samozřejmě rozdílná, především v rychlosti hry a v technické vybavenosti hráčů, což je celkem paradox, protože ve „čtyřce“ je na všechno dost času (na zpracování, na přihrávku, na střelbu). Ale na druhou stranu, i v této nejnižší soutěži se najdou mladí a šikovní kluci, kteří by mohli hrát o nějakou tu soutěž výš. Zapálení pro hru a chuť vítězit je asi ve všech soutěžích stejná.

Do vedení jste šli již v 1. minutě zápasu. Jak tato situace ovlivnila další průběh?

Ovlivnila samozřejmě utkání. Předpokládám, že domácí chtěli nastoupit a hrát ze zajištěné obrany a paradoxně hned v první minutě udělali hrubku, kterou jsme potrestali. Dá se říct, že po dvou porážkách a nepřesvědčivých výkonech jsme chtěli zabrat právě v Hoříně a náramně nás to v tomto zápase dostalo na koně. Nemuseli jsme se nikam tlačit, mohli jsme držet balón a to se samozřejmě hraje mnohem lépe.

Považujete výhru za zaslouženou?

Určitě ano. Domácí nám to sice hodně ulehčili, ale na druhou stranu jsme hráli opravdu dobře a téměř do ničeho jsme je nepustili. Především v první půli. Hořín nemá vůbec špatný tým, ale nám se proti nim výsledkově daří.

Tímto ziskem jste si pojistili druhé místo v tabulce. Jak se vedení tváří na případný postup do I.B třídy?

Samozřejmě možný postup se diskutuje a diskutovat ještě bude. Je jasné, že postup by si kluci včetně trenérů a všech lidí kolem, kteří dělají pro klub moc, včetně diváků, zasloužili, ale je zde dost otazníků. Ono je na jedné straně moc hezké se radovat z postupu, ale musí se zvážit naprosto vše (finance, posílení kádru, apod.), a co si budeme povídat 1.B třída a konkrétně skupina „B“ není žádný med. O případném postupu bude ještě vedení společně s hráči a realizačním týmem jednat. Já osobně bych to týmu přál.

Vy osobně byste si ještě troufl na vyšší soutěž?

To je taky otázka, kdy můžu říct ano i ne. Jde o to, v jakém je člověk týmu. Určitě bych si netroufl jít do týmu s nějakou rolí tahouna. Na to jsem soudný dost a vím, že na to bych už neměl (především rychlostně a kondičně). Jinak já jsem troufalý celkem dost a fotbal je hra, která mě baví, tak proč ne. Jak by to dopadlo, to by se vidělo (smích).

Již od roku 2006 jste hráčem Botafoga Mělník, příliš sezón jste ale v jeho dresu neodehrál. Mohl byste popsat, kudy vedly vaše fotbalové kroky?

Prošel jsem všechny mládežnické kategorie tehdejšího TJ EMĚ Mělník. Měl jsem možnost nakouknout i do A-týmu a zahrát si ČFL po boku tehdejších exligistů a zahraničních hráčů. Pro mě obrovská zkušenost. Poté, když došlo k rozpadu EMĚ Mělník a většina spoluhráčů se rozutekla (především do Ovčár), tak mě tehdejší trenér p. Holub přivedl do Velkého Borku. Prošel jsem hodně týmů – zpět na Mělník, kde se hrál krajský přebor, pak nižší krajské soutěže v rámci týmů z okresu (Lužec n. Vlt., Vysoká, Řepín), hrál jsem i IV. třídu za již neexistující tým Atak, pak Botafogo, apod. Abych řekl pravdu, ani si všechny týmy nepamatuji (smích).

Kterou štaci považujete za nejúspěšnější?

Pokud pominu mládežnické kategorie, kde jsme hráli poměrně vysoké soutěže, tak určitě tu ve Velkém Borku, kde jsme tenkrát postoupili ze III. třídy do Okresního přeboru a pak do 1.B třídy. Rád vzpomínám také na působení ve Vysoké v 1.B třídě.

Jaká je vaše nejoblíbenější pozice na hřišti?

Nejraději jsem v záložní řadě a pokud možno co nejvíc do ofenzívy.

Budete sledovat výkony českého mužstva na EURU? Jak vidíte jeho šance na úspěch?

Určitě budu. Jsem zapálený fanoušek. Jsme považováni za „outsidera“ a já doufám, že náš tým mile překvapí. Nechci být skeptický, jsem věčný optimista, a věřím, že když naši odevzdají na hřišti maximum, tak by se mohl úspěch dostavit. A pokud ne, budu fandit dál a těšit se na další kvalifikaci a případné EURO, MS...

Vzpomněl byste si na nejsilnější fotbalový zážitek?

Zážitků jsem měl spoustu, samozřejmě nejlepší je vždy, když je pak co slavit (postup, záchrana), ale asi nejsilnější a nejživější byl, když starší přípravka Řepína, kde občas vypomáhám trenérům a hraje zde i můj syn, v loňském zimním dvoudenním turnaji v Hlušicích (Hradec Králové – Cidlina) vybojovala postup ze čtvrtfinále, kdy jsme na pokutové kopy za přítomnosti Luďka Zelenky (bývalý ligista a současný moderátor fotbalových utkání) v hledišti, porazili brněnský tým. Ta obrovská radost všech dětí, rodičů, trenérů byla neskutečná, až mě mrazilo (úsměv).

Co pro vás fotbal v současnosti znamená? A změnil se nějak váš přístup k němu během kariéry?

Je to hra, která mě baví a které se věnuji od šesti let. Samozřejmě, člověk má ve svém životě spoustu povinností a času je míň, ale i tak je to pro mě hra č. 1! Díky fotbalu jsem poznal mnoho lidí, ať už v dobrém či v tom horším světle. Určitě se můj přístup změnil. Pořád chci vyhrávat, bavit se hrou, ale na druhou stranu nehrotím věci, které jsem v mládí řešil až moc, někdy i nad rámec (smích). Člověk vidí na hřišti na ty „mladé janky“ kroutí hlavou a pak si říká, nebyl jsem jiný (smích).

Děkuji za rozhovor a hodně štěstí do zbytku sezóny!

Také děkuji, mějte se a hlavně ať se daří!

Autor: Karel Vlasák