Pro trenéřinu jsem se rozhodl ve svých 18ti letech, říká smíchovský kanonýr Jan Kovář.

Děkuji. No v první řadě to pro mě znamená, že budu o pár korun lehčí. Jelikož kluci v kabině samozřejmě tyhle ankety sledují a vítězství máme v sazebníku. Vždycky je příjemné něco vyhrát, takže jsem rád za výhru a je to pro mě motivem to zase někdy obhájit.

Určitě nečekali. Doufali jsme v jednoduchou výhru, ale to bohužel nepřišlo. Soupeř byl v prvním poločase velmi aktivní a většinu svých útoků přetavil v branku, což se o nás nedá říct. Trenér nám o poločase hodně důrazně vysvětlil, že takhle to dál nepůjde. Do druhého poločasu jsme šli s tím, že se „hecnem“ a zabereme jako tým. Soupeř velmi svědomitě bránil, ale my jsme si šli za svým, což přineslo své ovoce.

Svou první brankou jsem zvyšoval na 2:1. Rychlonohý Kuba Černý utekl svým strážcům po pravé straně a přízemní přihrávkou mě našel mezi penaltou a malým vápnem, tam jsem míč ještě zasekl, obránce proběhl a já měl volnou branku. S druhou brankou jsem si dával trošku na čas. :-) Měl jsem v druhém poločase více příležitostí, ale proměnil jsem až tu poslední v 86. min. To jsme utekli naopak po levé straně, kdy Pavel Konopík po individuální akci prošel přes dva hráče a zpětnou přihrávkou mě našel před malým vápnem a já jsem to měl pak už lehké.

Zatím moc spokojený nejsme. Kádr se lehce obměnil a ještě sehráváme. Také nám nepomáhá, že se soupiska na zápasy mění, jelikož vždy je někdo zraněný, na dovolené nebo pracovně vytížen. Doufáme, že sehranost, a s tím spojené výsledky, se brzy dostaví.

Samozřejmě, že je to hezké číslo takhle v úvodu sezóny. Na druhou stranu jich mohlo být určitě víc. Za zápas si vytváříme spoustu šancí, ale proměníme sotva polovinu. Na tom bych chtěl určitě zapracovat, abych byl větším přínosem pro tým.

První myšlenku mi dal do hlavy trenér, se kterým jsem minulý rok spolupracoval, jelikož Jirka Sulek zároveň působí jako trenér u mládeže Viktorky. Hlavně jsem věděl, že je tu dobrá parta a na tréninky se chodí ve velkém počtu. Dále jsem taky trenér a na hřišti strávím 80 % svého času. Tím pádem dalším pozitivem je, že jsou víkendy, kdy si mohu odpočinout, nebo nestrávím čas cestováním na venkovní zápasy a mohu ho trávit s přítelkyní.

V tomto fotbalovém ročníku se staráme o hráče ročníku narození 2004 a 2005 a zároveň to jsou nejtalentovanější hráči z Plzeňského a Karlovarského kraje. Náš realizační tým, včetně mě, se o kluky stará po všech stránkách, jako jsou zdraví, škola, životospráva, výchova a fotbal.

Pro trenéřinu jsem se rozhodl ve svých 18ti letech, kdy jsem hrál za FK Baník Sokolov U19. Tenkrát jsem dostal nabídku na smlouvu do tehdy divizního Sokolova B. Ale já věděl, že nejsem tak talentovaný fotbalista, abych se živil fotbalem. V tomto věku jsem měl život zkreslený a skočil bych do této příležitosti po hlavě. V této věci mi otevřel oči táta, který vždy věděl, co je pro mě nejlepší. Tímto bych mu chtěl poděkovat. Zároveň jsem věděl, že bych chtěl ve fotbale zůstat. Vystudoval jsem školu, dostal jsem se mezi skvělou partu trenérů tady v Plzni a jsem maximálně spokojený.

Můj oblíbený klub byl a je jen jeden… a to je FC Bayern München. Mám tam babičku a už od mala jsem chodil na jejich zápasy. Je to pro mě nejlepší klub. Hrají nejlepší fotbal, jen výsledky se ne vždy dostaví stejně jako u nás na Smíchově. Tím pádem je nejoblíbenější fotbalista Arjen Robben. Je to fotbalista jako já :-) levonohý a rychlý. Jediný rozdíl je, že Robben promění většinu svých příležitostí, a když do mě někdo ve vápně kopne, tak já nepadnu a nebrečím.

Já jsem sportovec, takže se snažím ho trávit aktivně. Fotbal, squash, běh, kolo, inline brusle. Dále mám rád plzeňské pivo, takže rád posedím s přáteli a rodinou na terásce. Největší podporou je má přítelkyně, které se věnuji, ale stále málo. To by jsem chtěl změnit.