Parta v Hořovicích je jedním slovem nepopsatelná, hodnotí půlroční působení ve středočeském klubu brankář Ondřej Bleha

Děkuju ke gratulaci. V první řadě musím říct, že to nebyla jenom podpora hořovické kabiny, na kterou budu vždy rád vzpomínat, ale i podpora od mých blízkých a rodiny. Chtěl bych jim za to poděkovat. Upřímně jsem nečekal, že získám tolik hlasů, aby to stačilo na první místo, takže ještě jednou děkuji všem, kteří pro mne hlasovali.

Je pravda, že mne pobavilo, když jsem zjistil, kdo je na druhém místě. S Kubou (Lukavský, pozn. redakce) se známe již ze střední, tehdy ještě Gymnázia pod Svatou Horou v Příbrami. Rivalita zde byla, bylo to takové naše derby. Bohužel se nám nepodařilo je na našem hřišti porazit, ale věřím, že kluci to u nich zvládnou.

Myslím, že ano, jak co se týká čísel tak i osobního pocitu. Hodně mi k tomu ale pomohl celý tým a hlavně kluci v obraně, kteří nejednou zasáhli za mne na čáře. Celý půlrok jsem se cítil skvěle, jak na hřišti, tak i mimo něj, za což dlužím klukům z kabiny, že mne vzali mezi sebe a vytvořili jsme skvělou partu, ne-li druhou rodinu.

Jak říkáš, před příchodem zde bylo více brankářů. Teď ovšem jsme pouze dva, já a Švíha (Jan Švihořík, pozn. redakce). Mám pocit, že do kabiny jsem zapadl dobře a bez problémů. Spoustu kluků znám z dorosteneckých let ve Viktorii Plzeň, kde jsem se s některými již potkal a hrál s nimi. A hlavně se Švíhou jsme vytvořili, myslím si, dobrou dvojici. Na trénincích se podporujeme a přejeme si to nejlepší.

Pokud vím tak Rojík odešel do zahraničí a Krištofovič momentálně působí u dorostu Přeštic.

Prostoru jsme dostali oba dost. Střídali jsme se po poločase, jen v Mostě jsem chytal celý, protože byl Švíha nemocný. To zatím nemohu říct, pravděpodobně se dozvíme až na předzápasovém tréninku, kdo se postaví do brány.

Bylo to více faktorů, které k tomu vedly. Na jaře jsem si během jednoho zápasu poranil koleno a rekonvalescence se protáhla až do přípravy. Během ní přišel 4. gólman, já už se pak bohužel nedokázal probojovat do pozice, kde bych mohl pravidelně chytat. Po dohodě s trenéry v Příbrami jsme se shodli, že pro mne bude nejlepší jít někam, kde budu mít zápasovou vytíženost. A tak jsme se domluvili v Hořovicích, což považuji za nejlepší rozhodnutí a jsem rád, že jsem ho učinil. Parta v Hořovicích je jedním slovem nepopsatelná. Jak jsem již zmiňoval - druhá rodina. Celý ten půlrok jsme drželi spolu, když se nedařilo jednomu, všichni ho podporovali, aby se zvedl. Opravdu jsme drželi jako tým, jak na hřišti tak mimo něj. Takhle silná parta se vidí málo kde a já jsem rád, že jsem mohl být její součástí. Potvrzuje to jen to, když jsem klukům oznámil, že mám nabídku z Přeštic. Všichni chápali, jaká je to šance a že ji chci využít. Nikdo mi při odchodu neřekl špatné slovo, právě naopak. Jsem vděčný, co pro mě ta kabina udělala, oni už budou vědět.

Asi Uefa Youth Leauge, kterou jsme odehráli v sezóně 2018/19 ve Viktorii. Bohužel se mi nepoštěstilo, abych se podíval do brány, ale zážitek a zkušenosti obrovské. Za dobu v Plzni jsem si v zápasech B-týmu zahrál s mnoha hráči A-týmu. Ale největší škola fotbalu byla asi chytat proti 1. FC Nürnberg za A-tým Příbrami, ačkoliv zápas nedopadl úplně dle představ.

Doufám, že tomu tak bude a ty nejlepší časy ještě přijdou. Momentálně chci odchytat co nejvíce zápasů a získat zkušenosti, než dodělám vysokou v Plzni a pak se uvidí. Samozřejmě dlouhodobý sen je si zahrát nejvyšší soutěž. Určitě doporučuji, aby byli někde, kde budou pravidelně chytat. Tím získají nejvíce zkušeností a budou růst.