Hráč 20. kola, Kamil Hurtík: Nejsilnějším zážitkem je setkání s hráči Sparty

O žádné taktice nemám tušení. Samotného mě překvapuje, že nučický hráč většinou dokáže vyhrát hráče kola. A někdy mě překvapí i samotná nominace od trenéra do sestavy kola, jako třeba tentokrát. Jediná taktika, která mě napadá, je navýšení rozpočtu na rozlučku po sezóně. Jak bývá zvykem, za výhru platí vítěz kola příspěvek do hráčské kasy, která se pak použije při rozlučce. Naše opakovaná vítězství v anketě také svědčí o skvělé partě a podpoře mezi spoluhráči.

Zápas se vyvíjel dle mého očekávání, s Jestřábí Lhotou hrajeme vždy vyrovnané zápasy, ve kterých rozhodne jeden, maximálně dva góly. Většinu zápasu se hrálo od vápna k vápnu s minimem šancí na obou stranách. Je pravda, že za stavu 1:0 jsme měli možná blíže k vítezství, ale nedokázali jsme proměnit dvě vytvořené šance a to nakonec rozhodlo o nerozhodném výsledku, který je podle mého názoru spravedlivý a odpovídá průběhu zápasu. Vítr neměl na průběh utkání zásadní vliv. Myslím, že naše mužstvo až na výjimky nemá s větry problémy.

Ano, vypadá to, že jsem statisticky nenápadný, což je dáno tím, že nemám rád zákeřnou hru, balony se snažím odebírat bez faulu. A pokud už se k nějakému faulu musím uchýlit, tak bez zbytečných zákeřností a zranění.

To je pravda, že gólů moc nedávám. Poslední roky mám v průměru 1 gól za sezónu, tak snad do konce letošní sezóny ještě nějaký vstřelím. Samozřejmě je to také dáno postem, na který mě trenér staví. V Nučicích není tajemstvím, že jsme s trenérem Krutským ml. spolu hráli od žáků a vždy se přetahovali, kdo vstřelí za sezónu víc gólů. Pavel svou hráčskou kariéru vyměnil za trenérskou, tak se logicky začal obávat, že ho v celkové statistice počtu vstřelených gólů předběhnu a proto mě staví radši do obrany.

Na to, jak jsem pro mužstvo postradatelný či nikoli, mám jeden příklad. Zrovna příští kolo se asi po 5 letech nebudu moci dostavit na mistrovské utkání, protože jdu na koncert mé nejoblíbenější kapely (ACDC). A vzhledem k tomu, že mužstvo mě nutně potřebuje, začali už jednat s kapelou, aby koncert odehrála o den dříve nebo alespoň posunula začátek.

Jako kapitán jsem byl demokraticky zvolen před mnoha lety a mužstvo je s mým nenápadným vedením asi spokojeno, proto si mě vždy znova zvolí. S ukočírováním mužstva jako současně nejstarší hráč týmu nemám problém, spoluhráči jsou slušně vychovaní a vědí, že starší se má poslouchat.

V době mého dětství byl fotbal hlavní zábavou všech kluků a téměř denně jsme si chodili kopnout na hřiště. A takto jsem se k fotbalu dostal. S organizovaným fotbalem včetně pravidelných tréninků a zápasů jsem začínal v Nučicích asi v šesti letech a byl a bude pro mě vždy sportem číslo jedna.

V žácích jsem začínal na postu útočníka, kde jsem měl i poměrně velkou gólovou úspěšnost. Postupem let jsem přešel na pozici středního záložníka a zde jsem setrval většinu své aktivní kariéry. Tento post mě samozřejmě bavil ze všech nejvíc a rád bych si ho ještě někdy zahrál. Vzhledem k mé univerzálnosti jsem teď pro mužstvo nejvíce platný na pozici obránce. Za gardu jsem si ale vyzkoušel už i post gólmana, ale tento pokus nedopadl nejlépe, obdržel jsem v jediném utkání 10 branek. Na hřišti jsem si za 28 let aktivního hraní fotbalu vystřídal opravdu všechny pozice, jediný post, který mě napadá, že bych si ještě mohl vyzkoušet, je pozice trenéra. Ale takové ambice zatím nemám.

Kromě fotbalu je mým největším koníčkem moje rodina, manželka a syn a brzy mezi ně přibude i očekávaný přírůstek. Aktivně se věnuji dalším sportům, od badmintonu, přes lední i kolečkové brusle, lyže, snowboading až po plavání a pěší túry. Na žehlení a praní mám naštěstí manželku, ale rád pro rodinu uvařím něco dobrého.

Jsem celoživotní optimista, proto věřím, že se dostaneme do finále.

Nejsilnějším fotbalovým zážitkem pro mě bylo setkání se sparťanským „A“ mužstvem, kterému od malička fandím, u příležitosti předání vydražených fotbalových dresů.