Práce v zahraničí zabrzdila kariéru Radka Biška

Neřekl bych, že to bylo nejtěžší utkání. Jiné bylo ale v tom, že jsme poprvé v této sezoně prohrávali a zápas museli otáčet. Jinak si myslím, že se hodně podobal těm předchozím. Ve všech utkáních se nám dařilo víc držet míč, na můj vkus ale příliš často pouštíme soupeře do šancí po našich chybách.

K fotbalu mě přivedl táta a ze začátku to se mnou asi neměl lehké. Znám jen z vyprávění, jak jsem trenérovi Kubizňákovi v Kolíně pravidelně několikrát odcházel z tréninků (smích). Nicméně jsem u fotbalu nakonec zůstal a určitě to bylo správné rozhodnutí.

Já jsem toho moc nevystřídal. Vždycky jsem si na chvilku z Kolína jen někam odskočil. Poprvé jsem měnil tým až první půlrok mezi dospělými, to jsem si šel jen přes kopec do Polep, které v tu dobu hrály Krajský přebor. Podruhé, když jsme s Kolínem postoupili do druhé ligy a dost se nám tam rozpadla postupová parta, tak jsem měnil dres za Suchdolský a znovu v Krajském přeboru. Tam jsem strávil krásné dva roky a vrátil se do Kolína. Krajský přebor jsem šel hrát i do třetice, tentokrát na půl roku do Poříčan. No a po pár letech v Kolíně jsem přestoupil do Ratboře kde jsem dosud.

Nejraději vzpomínám na dva trenéry. Tím prvním je Bohuslav Pilný, díky němu jsem začal pravidelně hrát v Kolíně mezi dospělými. To on mě stáhl zpátky z Polep a dal mi dostatek prostoru na hřišti abych se mohl zlepšovat. Druhým trenérem je Roman Veselý. Nikdy jsem nepoznal nikoho jiného, kdo by uměl pracovat s hráči tak jako on. Ať už šlo o motivaci na zápas, kvalitu tréninků nebo třeba přípravu na soupeře, vše bylo v mých očích perfektní. To, že Kolín postoupil do druhé ligy, je dle mého názoru z velké části jeho zásluha. I přes to, že postupové jaro už v Kolíně nepůsobil. Dokonce i před posledním rozhodujícím zápasem všem hráčům volal nebo psal a snažil se nás před vrcholem sezony podpořit.

S bráchou jsem se potkal jako spoluhráč poprvé v Kolíně pod trenérem Frňkou a potom jsme spolu odehráli spousty zápasů i sezon. A to i tu historickou postupovou, což ukazuje, že nám to spolu fungovalo vcelku dobře (smích). Spolupráce nám šlapala i když byl v pozici trenéra v Kolíně nebo Poříčanech. No a jako soupeře jsem ho potkal poprvé až tady v Ratboři.

Popravdě žádné hecování nebo sázky neproběhly. Na hřišti jsme se potkávali jen při standartních situacích, protože stejně jako já hraje v obraně. A vzhledem k tomu, že jsme já ani on gól nedali, prohlásil bych náš souboj za remízu. (smích)

V Ratboři působila dlouhou dobu řada kluků, se kterými jsem se v mládežnických kategoriích potkával v Kolíně. Takže mě sem lákali už delší dobu. Zlom nastal, až když jsem odjel pracovně na delší dobu do zahraničí a po návratu zpátky do Kolína už to nebylo ono. Cítil jsem to tak já i lidé v klubu a byla by spousta práce dostat se na úroveň ostatních. K tomu už mi chyběla chuť i motivace, a proto jsme se nakonec s Ratboří domluvili. Mrzí mě jen to, že jsem se v Ratboři nepotkal s Romanem Hoškem. Těšil jsem se na spolupráci s ním a on nakonec odešel do Dobřichova. Ale třeba není všem dnům konec (smích).

Určitě to budou kluci z postupových sezon v Kolíně. Já jako obránce zmíním ty, co se mnou hráli v zadních řadách. Takže například Adam Čapek, Petr Šourek, Daniel Nešpor, Martin Jelínek a samozřejmě brácha.

Nejraději vzpomínám na zápas Kutná Hora – Suchdol. Derby s perfektní atmosférou, kde nechyběla pyrotechnika nebo dýmovnice a na které přišlo tuším kolem 450 diváků. Nás podporovali vynikající suchdolští fandové, a i díky nim jsme nakonec Kutnou Horu porazili 3:1. Zkrátka parádní divizní zápas, na konci kterého jsme si mohli zakřičet ,,KUTNÁ HORA U SUCHDOLA,, (smích).

Gólů moc nedávám a ani si je moc nepamatuji, ale v hlavě mám jeden, co jsem dával v ČFL v Chrudimi. Pamatuji si ho asi hlavně z důvodu, že mi přihrával Jiří Štajner, který nám byl v rámci spolupráce s Mladou Boleslaví vypomoct. Štajny dostal balón k rohovému praporku, já jsem si zakřičel o míč a on mě našel patičkou na hranici vápna. Já jsem pak prohodil balon mezi dvěma obránci a nějak to dostal do brány.

Popravdě zatím soupeře v Okresním přeboru vůbec neznám, takže se vždy nechám překvapit až na place. Podle informací od kluků ale údajně v Nučicích nikoho nečeká nic jednoduchého. Věřím ale, že navážeme na dosavadní výsledky a protáhneme šňůru výher.

Co jsem zatím stihl poznat, tak úroveň okresního přeboru je dobrá. Jako ve všech soutěžích jsou tam lepší a horší týmy. Já jsem s rozhodnutím jít hrát za Ratboř absolutně spokojený a nelituji ničeho. Lhal bych ale, kdybych tvrdil, že občas nemám myšlenky zahrát si ještě i na vyšší úrovni. Snad to trenér nebude číst (smích).