HISENSE hráč roku Petr Svoboda: Sen o velkém fotbale mi nejspíše zkazil Didier Drogba

Je to pecka, myslím si, že by si to zasloužil kdokoliv z mých spoluhráčů, měli jsme uspěšnou sezonu, byli jsme hodně vidět ale já se svojí výškou asi nejvíc (úsměv).

Jednou za čtyři hodiny mi přítelkyně řekla jak jsem na tom (úsměv), je to ale neuvěřitelný z tolika hráčů být druhý, nemám slov, snad jen díky co hlasovali.

Krásné ceny no ale s přítelkyní by jsme nejvíce využili vysavač, jestli budu mít štěstí a nějakou cenu vyhraji a nebude to vysavač, zřejmě zkontaktuji toho s vysavačem a uděláme výměnu.

Já budu spíš mluvit za sebe. Spokojený bych byl, kdyby se udělalo o trochu víc bodů a hráli jsme letos divizi.

Paradoxně jsem dal maximálně čtyři góly hlavou.

Finále bylo skvělý, to je sen každého fotbalisty, když ve finále prohráváš, vyrovnáme to a ty to v nastaveném čase rozhodneš, jako malej jsem o tom určitě několikrát snil ale v jiné soutěži (úsměv), ale i tak byl to samozřejmě nádherný pocit euforie.

Já jsem té přípravě moc nedal, nikdy jsem nebyl moc na trénování, však si to pamatuješ z Třebíče ale co jsem viděl teď nový kluky v sobotu ve finále superpoháru, tak jsou kvalitní a bude to velice příjemné oživení.

Vlítneme na ně a od začátku jim budeme chtít ukázat, že my jsme doma a že přijeli na hřiště favorita soutěže.

Ten náš kraj je hodně vyrovnaný, takže těžko říct, nebál bych se říct, že až tak po desátém kole se ukáže, kde se zhruba v tabulce budou po zbytek sezony pohybovat a o co budou hrát.

Tak to je síla, to jsi mě překvapil, není ale jediný klub, kde bych byl nerad, nelíbilo by se mi tam nebo bych na něj neměl dobré vzpomínky, takže to ti neřeknu. S tebou to nebylo špatný si dát v Třebíči do kecky (úsměv) a pak Mikulovice, kde jsem jezdil jen na zápasy a vyhráli jsme divizi, jak jsem už řekl, trénovat mi moc nejde, tak proto.

Něco jsem nakopal v hale na futsalu, něco na umělce na malé kopané, tak se svojí výškou asi to, že ještě nejsem úplně zničenej a ještě pořád hraju. Byl jsem vždy v kvalitních mužstvech, takže jsem zažil několik postupů, i cíl zachránit za půl roku divizi v Třebíči aby se následující sezónu postoupilo do třetí ligy byl úspěch, velký úspěch bylo i to, že jsem skončil na druhém místě jako sportovec města Kuřim, i když mě porazil skoro 60-ti letej vzpěrač (úsměv), klobouk dolů co dokázal zvedat a teď zase vážně, kdyby se nám minulou sezónu podařilo postoupit s Kuřimí a tím by to byl takový malý double v sezóně, tak by to byl určitě největší úspěch ale trochu mě to ještě pořád štve, tak řeknu Regions Cup, to jsme s výběrem Jihomoravského kraje reprezentovali Českou republiku na "mistrovství Evropy" amatérů v Dublinu, to byl asi největší úspěch a hlavně zážitek.

Tak na trenéry jsem měl ještě větší štěstí než na týmy ve kterých jsem hrál, tak nějak mě to vždy tolerovali, pan Zelníček, opět v Třebíči, mi jednou sám řekl, že můžu jezdit jen na páteční tréninky a teď pan Habanec s Čagem (Kučera) se snaží mě dostat na tréninky aspoň dvakrát týdně ale už jsme na to moc staří, aby mě chytli za ruku a dovedli mě tam.

Šel jsem jednu zimu na přípravu do třetiligového Zábřehu, tam jsem makal celou zimní přípravu, dokonce jsem tam i bydlel a poctivě jsem musel chodit každý den na tréninky, jenže koncem sezony se rozběhli pro mě smolné přestupy, Drogba šel z Chelsea do Galatasaraye, tam byl Milan Baroš, který by se přes něj asi jen těžko prosazoval do základní sestavy, tak šel zpátky do Ostravy, tam byl po zranění slovenský útočník Robert Zeher, pro kterého v tu chvíli bylo nejlepší jít na hostování, protože po zranění a přes Baroše by toho tam moc nenahrál, no a šel do Zábřehu a tím pádem, tehdy mě jako útočníka už nepotřebovali a řekli mi týden před začátkem sezony, že mi domluvili právě výše zmíněné Mikulovice, mě moc na výběr týden před sezonou nezbývalo a bylo to jen ježdění na zápasy, tak jsem tam šel a bylo to fajn nakonec.

Máme s přítelkyní rádi hrady a zámky, takže jezdíme na výlety, máme ale taky rádi se jen tak válet doma, takže hodně sledujeme filmy a seriály na Netflixu, bez toho už by jsme asi nedokázali žít a začali jsme teď chodit na tenis, jako malá ho hrávala a je to vidět, den co den mě překvapuje, hraje ho moc dobře, je to moje malá Švitolinka (úsměv). Ještě hrajeme deskovky a karty, když jsme doma.

Fotbalunas je super, sleduji ho skoro stejně jako livesport.

Díky moc, tobě taky ať se ti daří, v profesním i osobním životě.