Hráč podzimu OP, Jan Makovský: "Jsem překvapený, ale v takové konkurenci to těší"

Abych řekl pravdu, tak mě to opravdu překvapilo, protože v sestavě podzimu bylo spousta dobrých hráčů a jsem rád, že jsem v takové konkurenci vyhrál.

Hlasy vůbec nevím, kdo mi dával, ale tímto bych chtěl lidem poděkovat.

Samozřejmě by to bylo velice zajímavé, jelikož každý hráč v jedenáctce má svoje kvality.

Jednoznačně Tomáš Mašanský. Jeho 16 gólů v šesti zápasech hovoří za vše. Na hřišti se umí výborně pohybovat a naběhnout si do šance. Mně se s ním hraje velice dobře.

Jeden spoluhráč mi tam chyběl. Náš českobrodský Honza Moško. Je to vynikající fotbalista a kluk do kabiny. Pro výhru v zápase by udělal všechno a pro náš tým je to velice důležitý článek.

Těch sto tisíc bych investoval do bydlení. Popřípadě nějaká dovolená a jinak bych se snažil žít běžný život. A se sto miliony? Určitě bych něco procestoval, koupil nějaké byty a něco schoval pro děti a na důchod :) Taky bych si zajel asi do Vegas zahrát si poker a vzal i pár kamarádů s sebou.

Svojí fotbalovou kariéru jsem začal asi ve 4 letech v přípravce České Brodu. Na první trénink mě přivedl můj otec, který mě doprovázel na každý trénink. V českobrodském SK jsem prošel mladší i starší žáky. Potom se mi naskytla možnost jít hrát do Bohemians 1905, kde jsem strávil poslední rok ve starších žácích. Byla to pro mě výborná zkušenost do dalších let. Nicméně po půl roce jsem se vrátil zpět do Brodu. Asi po třech měsících přišla nabídka od týmu FK Dukla Praha. Neváhal jsem ani minutu a má fotbalová štace pokračovala na Julisce. V pražské Dukle jsem hrál do svých 20 let. Bohužel v jednom zápase jsem si poranil koleno a musel jsem na operaci. Po rekonvalescenci jsem se opět vrátil na trávnik a během pár tréninků jsem si své zranění obnovil a šel znovu na operační sál. Tím mé působení na Dukle skončilo. Dohodl jsem se s trenéry a klubem, že takovou tréninkovou zátěž bych už asi nezvládl. Vrátil jsem se tedy znovu do Českého Brodu, kde působím dodnes.

Dospělý fotbal jsem začal hrát v patnácti letech, když jsem dostal šanci hrát vždy pár minut za brodské áčko. Jinak v dospělé kategorii jsem hrál v Dukle. Nejraději vzpomínám na roky strávené v Dukle, kde jsem dostával šanci hrát a hlavně i trénovat tehdy s druhuligovým áčkem. Jediný fotbalový cíl je hlavně nezranit se a hrát fotbal v Českém Brodě, kde mám spoustu kamarádů z mládežnických celků.

Podzimní část se nám vydařila. Jednou jsme prohráli a jednou remizovali, takže to byl pro nás úspěšný podzim. Cíle jsou jasné - postup do vyšší soutěže.

Podle toho, jak se zápas vyvíjí. Vždy to vyplyne ze situace a naší hry. Je to takové půl na půl. Nikdy jsem nebyl ten, co by pořád na hřišti křičel. Byl jsem spíše klidný, ale jak říkám, záleží na průběhu zápasu nebo i tréninku.

Neznám snad fotbalistu, který by měl rád zimní přípravu. Ani já nejsem výjmkou, zimní přípravy nesnáším :) Žádný z těchto typů mi vůbec nevyhovuje :). Ale pro fotbal je běhání nebo posilování nesmírně důležité, takže se musím kousnout a vydržet to. Nejpovedenější zimní příprava pro mě byla asi v Dukle, kde jsem ji absolvoval společně s A týmem ve Špindlerově Mlýně v krásném hotelu a výborným wellnes.

Nikdy bych neměl tak bohatou kariéru, kdyby mě nikdy nikdo nepodporoval. Vždy za mnou rodina stála a stojí dodnes, jezdí na všechny zápasy. Jinak když mi zbyde nějaký volný čas, tak ho rád trávím s přítelkyní nebo svými kamarády. Výborný relax takhle po fotbale je pro mě hraní pokeru nebo si občas zajdu na tenis či florbal.